Reklama
 
Blog | Martin Fafejta

Je sociologie věda o zvracení?

Tak se skoro po roce mlčení vracím na blog. Asi ve svých příspěvcích nebudu příliš reagovat na současné sociální a politické události, protože ty mne již poněkud unavují. Rozhodl jsem se (motivován jednou kolegyní, které za to z plného srdce děkuji) spíše publikovat něco o sociologii. Tímto tedy otvírám seriál s názvem „Co všechno jste nepotřebovali vědět o sociologii a ani vás nenapadlo se na to zeptat“.

 

Příspěvky, které budu postupně uveřejňovat, jsou z jednoho delšího textu, který byl před pár lety vydán pro určité interní účely, které ovšem asi po roce pominuly a text, který skoro nepoznal čtenáře, ležel roky ladem. Před pár měsíci jsem jej znovu objevil ve svém počítači a přišlo mi líto, že vznikl de facto zbytečně. Poslal jsem jej do jednoho nakladatelství, kde jsem se dozvěděl, že „je velice čtivý“, ale s ohledem na situaci na trhu vydán nebude. Chvíli jsem přemýšlel, jestli to zkoušet jinde a pak jsem si řekl (právě pod vlivem v perexu zmíněné motivace), že na blogu bude nakonec dostupnější než někde v knihovně a knihkupectví.

Tato první kapitola v několika argumentech vychází z mé knihy Úvod do sociologie pohlaví a sexuality, snad mi tuto recyklaci ti, co ji četli, odpustí.

Reklama


Co to tedy je, ta sociologie?

Laická definice říká, že sociologie je vědou o společnosti, ale to je spíše překlad slova než definice vědecké disciplíny. Sociologie samozřejmě je vědou o společnosti, ale tou jsou veškeré sociální vědy – dějepisectví, ekonomie atd. Lepší charakteristika zní: Sociologie je vědou o sociálním jednání a chování. Na otázku, co si pod tím představuji, se budu snažit odpovědět v sérii nadcházejících článků.


A jak je to s tím zvracením?

Asi si řeknete, co je to za stupidní nadpis, který chce jen upoutat pozornost? Samozřejmě, že sociologie není věda o zvracení. Na základě čeho by se věda zabývající se společností, měla zabývat něčím, co má výhradně fyziologické důvody?

Ovšem zde si položme otázku: jsou fyziologické procesy dotčeny sociálními vlivy? Jistěže ano. Zůstal bych s dovolením u zvracení (snad se vám z toho nedělá špatně). Čím je zapříčiněno? Chorobou, vnitřní fyziologickou nerovnováhou, tím, že jsme něco špatné snědli? Zde je důležité slůvko “špatné”! Jak naše tělo pozná, že jsme pozřeli něco špatného? Špatné jídlo nemusí být jen zkažené, za špatné považujeme i jídlo tabuizované, například maso zvířat, jejichž pojídání nám zapovídají společenské zvyky, tradice anebo náboženské příkazy.

Každý z nás vyrůstá ve společnosti, což znamená, že je vychováván v rámci norem, hodnot a zvyklostí, které v ní převládají (tedy pokud naši rodiče nenáleží k nějaké hodně odlišné minoritě). Takto nám společnost říká, co je špatné a co je dobré – ať už ve vztahu k druhým, nebo co se týče jídla. Mnozí z nás by se pozvraceli, kdyby byli nuceni pozřít masitého červa, oko vola či termita, ovšem existují společnosti, kde jsou takové poživatiny považovány za vydatnou lahůdku (červi v Thajsku), slavnostní předkrm k uctění hosta (oko vola v Mongolsku), nebo zdraví prospěšnou stravu (termiti na mnoha místech Afriky). A podívejme se na to z druhé strany. Běžný člen naší společnosti nemívá problémy s jezením vepřového a hovězího, ale co věřící žid nebo muslim mající prase za nečisté zvíře či hinduista považující krávu za posvátného tvora?

I fyziologický proces může být vyvolán na základě kulturních představ, normami a hodnotami náboženskými, morálními anebo hygienickými – někde je nepřijatelné jíst hlodavce, jinde prasata a jinde obojí. Takoví Češi se na rozdíl od jiných národů zdráhají jíst psy a kočky, ale nezdráhají se pojídat králíky. To je pro mnohé Angličany, kteří i králíky považují za domácí mazlíčky, nepochopitelné a nechutné.

Nechci říct, že musí vzniknout obor „sociologie zvracení“ – i když Google přeci jen dva odkazy na „sociology of vomiting“ nabízí – jeden je na knihu Petera Corrigana The Sociology of Consumption: An Introduction a druhý na …, no posuďte sami. Ale sociologii může zajímat, nakolik je sociálně dán fakt, že z něčeho lidé zvrací a z něčeho ne. Tak se může dozvědět více o společnosti, kterou studuje. A stejně tak lze uvažovat o sociálních vlivech na naše tělo v mnohých jiných oblastech. Příkladem může být sexualita – obor sociologie sexuality je novým rozvíjejícím se bádáním na poli sociálních věd. Zde je vidět obrovské rozpětí sociologie.

Ovšem laik, pokud si pod termínem sociologie vůbec něco představí, pak spíše výzkumy předvolebních preferencí a veřejného mínění. Dnes je aktuální a potřebné zkoumat, jaké názory mají lidé na přistěhovalectví, jaké jsou jejich postoje k menšinám, co pociťují k okolním státům a národům, jaké představy mají o Evropské unii atd. Výzkumy veřejného mínění jsou ale jen jednou z mnoha částí sociologie, její konkrétní aplikací. Ovšem existuje i sociologie, která nepracuje s dotazníky a rozsáhlými výzkumy veřejného mínění. I z výzkumu na velmi malém vzorku populace lze vytěžit poznatky o celé společnosti nebo o problematice, která se jí týká. Není třeba zkoumat stovky a tisíce bezdomovců, abychom zjistili, jak se jim žije a jak se člověk může bezdomovcem stát. I když je každý z nich individualita s vlastním osudem, mnohé je v jejich životě společné. Sám se zabývám problematikou sexuálních menšin a vím, že třeba takoví transsexuálové zažívají zkušenosti, které si jsou navzájem až příliš podobné. Jeden z prvních sociologických výzkumů na tomto poli (vznikl v 60. letech 20. století v USA) byl dokonce proveden pouze s jednou osobou – v literatuře je známá pod jménem Agnes. Agnes prodělala operaci z muže na ženu a sociolog Harold Garfinkel jejím prostřednictvím zkoumal, jak se odlišují mužské a ženské vzorce chování. Zajímalo jej, jak se Agnes prezentovala jako žena a jak to vnímalo její okolí. Dalo by se říci, že šlo o výzkum mužských a ženských sociálních rolí. Neboť mužství a ženství nejsou jen biologické, ale i sociální kategorie.

Touto cestou Garfinkel nezkoumal jen jednu osobu a její sociální okolí. On se dozvěděl mnohé o americké společnosti jako celku, o jejích odlišných postojích k mužům a ženám.

I dnes, když mluvíme s transsexuály či homosexuály, seznamujeme-li se s jejich zkušenostmi, dozvídáme se mnohé nejen o nich, ale i o společnosti, ve které žijí, ve které žijeme my. Dozvídáme se mnohé o předsudcích, které v této společnosti panují, o normách a hodnotách, kterými se řídí atd. Takto i výzkum omezený na malý vzorek zkoumaných osob nám může říci mnohé o společnosti, ve které zkoumaní lidé žijí. A často platí úměra: čím méně jsou lidé z hlediska většinové společnosti normální, tím cennějším zdrojem poznatků a informací mohou být.