Komentáře: Babiččino století

Od: Milan Mraček

Milan Mraček — Thu, 31 May 2007 10:56:08 +0000

Pěkný článek
díky.

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Wed, 30 May 2007 20:03:38 +0000

Martine, díky za článek
I já se cítím inspirována. Možná ho dám dohromady: článek o „Babiččině válce“.

Od: Jan Há

Jan Há — Wed, 30 May 2007 09:55:44 +0000

„Égi, ségi, hazarédi!“
Požádal jsem kolegyni, která je sice z Rumunska, ale předky má maďarské o překlad. Napsala mi, že to možná neznamená nic konkrétního a dodala: The one which has meaning is „égi“, means something from sky or from heaven.

Od: Vlasta Urbánková

Vlasta Urbánková — Wed, 30 May 2007 08:46:49 +0000

Moc děkuji
za hezký příspěvek do blogu, který mě přiměl vzpomenout na svou prababičku (ročník 1899) jejíž 20. století skončilo těsně před sametovou revolucí. Byla a bude pro mě silnou a inspirativní ženou, která sloužila na zámku v Kolodějích, starala se o své sourozence po smrti maminky, žila na Podkarpatské Rusi jako paní četníková, prchala před Němci přes Maďarsko s dětmi do Prahy za příbuznými a pak se nikdy nerozvedla, i když ji muž opustil. Co Bůh spojil, člověk nerozděluj. Komunisti byli zlosynové. Byla to hrdá žena.

Od: ren

ren — Wed, 30 May 2007 01:50:55 +0000

Máme doma babičku
ročník 1906, po Vánocích slavila své sté narozeniny – minulý rok – úžasná paní (maminka mého přítele) s bystrým mozkem a velmi čilá. Její vzpomínky jsou nenahraditelné a úžasné. Teď má nakročeno na 101 a doufám, že nám ještě nějakou chvíli vydrží. Měla velmi těžký život a ačkoliv je jinak velmi tolerantní, je zapřisáhlá antikomunistka, má k tomu i své, osobní důvody. Ještě jedna poznámka z jejích vzpomínek – naučila se psát až ve svých šedesáti letech (kdy jí zemřel manžel), protože v jejich škole byli v době její základní školní docházky několik let za I.světové války ubytováni uprchlíci z Haliče… Tak prostě škola nebyla… Tož tak.

Od: eman ostrava

eman ostrava — Tue, 29 May 2007 19:27:40 +0000

Dík.Pěkné.
Dík. Je fajn, že jste si vzpomněl na pamět naších babiček a samozřejmě dědečků. I když ten ženský pohled je snad ještě hlubší a nitěrnější něž mužský. Moje máma se narodila v roce 1920-dětství v klášteře, moc ty katolíky nemusí…Pak si vzala o 33 let staršího chlapa, aby nemusela do Raichu Byl to idiot a násilník-čtyři děti a život na okraji.
Dějiny šly kolem ní- tři reformy, dvě okupace, fašismus, komunismus,
hned tahle Pravda a pak tahle. Stále k lepším zítřkům a vždy to ti nahoře mysleli dobře. Dnes ještě žije, ale této době nerozumí. Říká tatíček Masaryček a za Hitlera byl alespoň pořádek. Vzpomene Tondu Zápotockého a Havla moc nemusí. Dělá mi v tom brajgl. Ale je fajn, že ještě je tu a může sdělovat. Chtěl bych jí umět naslouchat, ale moc mi to nejde. Tak, ještě jednou dík.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Tue, 29 May 2007 18:22:04 +0000

Hezké, protože pravdivé
asi stejně jako byl poctivý i život Vaší babičky. Už delší dobu mám rozepsaný článek o svém dědovi. Tak teď ho přepíšu a dopišu :-). Neexistují žádné světové ani národní dějiny, to je jen fikce učitelů a historiků, existují jedině dějiny zcela konkrétních jednotlivců.

To s tím pohřbem kamarádky se mi líbilo, moje babička by asi taky nebyla ráda, kdyby věděla, že ji její syn uspořádá pohřeb v hnusném ateistickém krematoriu, ale jistě by to brala jako menší potupu, než pohřeb katolický (nebyla sokolka, ale slezská evangelička, i národnostní vášně po druhé světové válce na Těšínsku opadly, ale katolicko-evangelická nevraživost přečkala všechno).