Komentáře: Být ženou? Zatím ne, snad někdy příště.

Od: GLUM

GLUM — Mon, 12 Jul 2010 18:05:31 +0000

Nepotrpím si až tolik na luxus,
ale čínské ternýrky bych na sebe nevzal. To je prašť jako uhoď s těmi dámskými kalhotkami pro pány, kterým se říká slipy. Kdybych byl ženou, bavilo by mě být ženou, že jsem ale mužem, neba mě být ženou. Kromě toho soudím, že se strašně schématizuje, a zároveň přeceňuje role pohlaví. Náhodně vybrané dvě ženy budou dost možná povahově rozdílnější než náhodně vybraný smíšený pár.

Od: martin.fafejta

martin.fafejta — Mon, 12 Jul 2010 13:52:32 +0000

Kateřino,
mluvíte mi z duše. Kolik děláme naprosto nepodstatnejch věcí, jen proto, že nám někdo řekl, že to tak má být. A pak je pomalu přestaneme dělat, nebo je děláme jen sporadicky a najednou zjistíme, že je vlastně nikdo nepotřebuje. A my díky tomu získáme spoustu času na sebe a na druhé. Jsem rád, že to vidí někdo podobně jako já. Já o tom snad napíšu blog a budu Vám ho dedikovat 🙂

Od: Kateřina

Kateřina — Mon, 12 Jul 2010 13:28:07 +0000

oprava
na začátku má být „mně“. To jsem aĺe tady na rb vycepovaná.
Ale když už jsem začala novou reakci, tak ještě budu pokračovat.
Já nesnáším být s někým na kordy. Deptá mě, když se hádám se svými dětmi, což se samozřejmě kvůli úklidu neustále dělo. I jedinej večer, kdy se dítě zavře (v našem případě to ale nejde) ve svém pokoji a nemluví na mě a já na něj, je pro mě nesnesitelná doba. Protože mi připadá, že zbytečně mrhám časem, kterej nám byl společně dán. Bojím se, aby se mezi námi nevytvořila nějaká bariéra, kterou by bylo těžké odbourat. A tak jsem jednoho dne zcela racionálně došla k tomu, že spousta věcí, které vyžaduju, pro mě není důležitá. Že mi ten binec vlastně nevadí. Je v jejich pokoji a já tam skoro nechodím. A bylo víc věcí, které jsem po nich vlastně chtěla právě z nějaké setrvačnosti pocitu, že by to tak mělo být. Tak jsem si řekla, že po nich budu vyžadovat jenom to, na čem mi opravdu bytostně záleží.

Od: Kateřina

Kateřina — Mon, 12 Jul 2010 13:14:50 +0000

Dana Mentzlová
ale mě trochu dělá problém přiznat, že mám doma bordel. protože dobře vím, že i tady na blogu je spousta spolublogerů a čtenářů, kteří si pořádku váží a pomyslí si o mně teď bůh ví co. A možná mi to pak někdo i napálí zpátky. Ale tak nějak si říkám, že v té komunikaci, i když je virtuální, je právě nejhezčí, když se dozvídáme jak to má ten druhý, co je pro něj důležitý, jak žije, jak řeší problémy. Každý je samozřejmě jiný, ale pěkný je, že i přes ty odlišnosti nakonec zjistíme, že máme leccos společného a všichni jsme si vlastně podobní. A nakonec je úplně fuk, jestli zvedáme, nebo nezvedáme ponožky. Protože důležité je něco úplně jiného.
Já jsem se hodně dlouho snažila zvládat všechno jako dokonalá žena, kterou jsem chtěla být, ale ono to stejně k dokonalosti nestačilo. Jen jsem byla uštavná a naštvaná, nespokojená a odnášely to samozřejmě vztahy v rodině.

Od: Dana Mentzlová

Dana Mentzlová — Mon, 12 Jul 2010 12:18:32 +0000

Obdivuji vás, paní Kateřino,
jak dovedete psát o těchto věcech otevřeně (ale i o jiných). To by v ženském magazínu asi taky neuveřejnili. Časopisy pro ženy pořád vytvářejí dojem pečlivých moderních žen, které doma zvládnou všechno až po velikonoční výzdobu. Žena má pak pocit méněcennosti, když nějakou práci nezvládá. My jsme se třeba styděli na chalupě přiznat sousedce, že vaří manžel, aby nás nepomluvila po vsi.

Od: Kateřina

Kateřina — Mon, 12 Jul 2010 11:46:32 +0000

hadička
s hadičkou od sprchy by se asi daly provádět různé lascivní věci, ale bohužel, nemohu sloužit vlastní zkušeností, jelikož u nás se nedají zamknout dveře od koupelny. Máme všechny kliky v bytě nefunkční. kromě tý u hlavních dveří.

Od: martin.fafejta

martin.fafejta — Mon, 12 Jul 2010 11:37:09 +0000

sprcha, úklid a tak
A nestýskalo se Vám pak po té hadičce?

Jinak, co se týká starosti o domácnost a byt, spousta věcí se nemusí udělat nikdy nebo jednou za několik let. Třeba mytí oken – to sem dělal naposled před rokem a půl. Žehlit se nemusí ani všechny košile, nádobí se dá použít víckrát, copak se hrnek zašpiní čajem? A vůbec, věci nemusí mít svoje místo. Už na prahu dospělosti jsem vymyslel princip absolutního pořádku a teď, když mám domácnost bez manželky, se jím začínám zase řídit – v absolutním pořádku má všechno své místo všude.

A za zlatou považuju větu Dany M. „Když se mužům ponechá samostatnost a iniciativa, zvládají domácí práce velmi dobře.“ Některé ženy si ničí život tím, že veškeré domácí práce normalizují podle svých představ a vše ostatní je špatně a pak se diví, že jejich muži doma radši nic nedělají (kdo nic nedělá, nic nezkazí) a v lepším případě radši sedí v hospodě.

Od: Kateřina

Kateřina — Mon, 12 Jul 2010 11:15:44 +0000

taky jsem trpělivá
a některé věci prostě neřeším. když se něco rozbije, tak trplěivě čekám tčřeba i roky, dokud s tím můj muž něco neudělá. Když se nám rozbila sprcha, sprchovali jsme se rok jenom tou hadičkou a taky to šlo. A jaká krása to byla, když můj muž konečně kpupil novou a přimontoval ji tam!

Od: Kateřina

Kateřina — Mon, 12 Jul 2010 11:12:18 +0000

domácí práce
já teda vykonávám domácí práce téměř všechny a většinou sama, protože nedokážu nikoho do ničeho nutit, ale taky při tom vydělávám na živobytí, takže to podle toho u nás vypadá. Je tady věčně bordel. Dětem už několik let v pokoji neuklízím a tak se ty pokoje proměnily v zónu, kde se nedá už ani chodit, protože na zemi je všechno. Ponožky jsou úplně to nejmenší a povalujou se všude.
Nejvíc bordel u nás vadí mojí mámě a tychýni, ale už se naučily mlčet, protože pochopily, že na tom nic nezměněj.

Od: Dana Mentzlová

Dana Mentzlová — Mon, 12 Jul 2010 10:43:26 +0000

domácí práce…
jsou vlastně různé způsoby. Moje maminka si zajišťovala vládu v rodině vykonáváním většiny domácích prací, moje tchyně zase jakousi přirozenou autoritou. Já přijíždím pozdě ze zaměstnání, takže většinu domácích prací provedou manžel a tchán samostatně.
Když se mužům ponechá samostatnost a iniciativa, zvládají domácí práce velmi dobře, v tom souhlasím s paní Petrou. 🙂