Komentáře: Můj 17. listopad 1989

Od: martin fafejta

martin fafejta — Sat, 18 Nov 2006 15:39:54 +0000

ostrý střelby
No, my jako budoucí pěchota střílení ostrejma ze samopalu zažili. Střílelo se na terč v podobě siluety člověka. Dvakrát jsem minul a jednou mu omylem ustřelil hlavu, tak jsem dostal jedničku.

Od: LOJR

LOJR — Sat, 18 Nov 2006 13:23:48 +0000

Na „střelbu“ nedošlo,
vždyť jsme byli začátečníci. 🙂 Jednou jsem byl svědkem i degradace studentského velitele čety – bylo to jak ze sovětského válečného filmu. Měli jsme jakousi přípravu dohromady s další četou a po jejím skončení jeden z „podploutevníků“ na něj vyštěkl, ať velí jednoho muže na smazání tabule. Spolužák se na lampasáka usmál a řekl mu „ale my tu máme demokracii!“ On k němu poté přistoupil a beze slova mu strhl hodnostní označení velitele čety (takové ty zlaté kolejničky). Dodnes nechápu, jak jsem dokázal nesmát se nahlas. Na kopání zákopů nad Motol jsme obvykle pochodovali „vyzbrojeni“ samopaly se zaletovanou hlavní. Nejlepší byly nácviky útoku „na bodák“ (pro budoucí velitele tanků obzvlášť přínosné). Ti idioti nás hnali v chumlu a s nasazenými bodáky na hlavních, dodnes nechápu, že jsme to všichni ve zdraví přežili.

Od: jiří kopica

jiří kopica — Sat, 18 Nov 2006 11:39:39 +0000

prostudovat se do civilu
Jak si to tak čtu, sem rád, že se mi podařilo prostudovat do civilu. Státnice sem dělal pár měsíců po ukončení povinné vojenské služby. Ale když o tom tak uvažuju, kdo může říct, že dělal motor T-72? A jak se naznačovala střelba? Bum, či Bác? Nebo se studentské osádky tanků jako nezkušené a nespolehlivé posíláli bez nábojů?

Od: Ivan Derer

Ivan Derer — Fri, 17 Nov 2006 16:56:25 +0000

Motol
Ja se zblaznim, to sme jako vsichni prosli tim samym!! Cha! Motol, nastupy, soudruzi studenti, velitele cet, desny podplukovnici, zborka, rozborka, politicky skoleni, jmeno Jandera znam z vypraveni znamejch, poradovy cviceni, esence pitomosti, delal sem prvni rok na dekanat jako jedinej z celyho rocniku, neustale sem zil ve stresu, ze me vyrazej a pudu na dva. Zivot je krasnej v tom, jak se muze neco votocit naruby. V roce 91 sem sel na nakej urad, kde sem rek, ze na vojnu nechci a behem dvaceti minut sem dostal razitko a nesel ani na ten rok. Ale to s tim tankem je dobry. Napadlo me, kdyby se ridicovi sekla prevodovka, jaky zvuky by zacal vydavat.

Od: LOJR

LOJR — Fri, 17 Nov 2006 09:10:10 +0000

Áno, vojna.
Budoucí právníci vojensko katedroví prvoročáci měli vojnu v pondělí. To bylo psychicky mnohem horší. Jako budoucí velitelé tanků jsme poslední vojnu před 17. listopadem museli běhat rozdělení do osádek po poli někde u Prahy a dělat, že jsme tank. Řidič musel vydávat zvuky jako motor. Fakt, nekecám. Dostali jsme jakýsi taktický úkol a protože byla příšerná zima, odmítl jsem vytáhnout ruce z kapes, nic jsem nenapsal a spolehl se, že já určitě nebudu ten, kdo to bude muset veliteli ukázat. Takže už za pár minut na mne řval podplukovník (v naší hantýrce vlastně podploutevník) Jandera „sodruhu studente, jak je to možné…“ Fakt nezapomenutelný zážitek. Navíc za mne dostal dalšího jebáka, jak bylo dobrým zvykem, i studentský velitel čety („soudruhu veliteli čety, jak je to možné…“). Kdo nezažil, nepochopí. Jenom by mne zajímalo, zda ty zákopy u Motola stále jsou. Před pár týdny jsem jel okolo při služebce do Prahy a kdyby mne nevezl řidič, asi bych krátké inspekční procházce neodolal 🙂

Od: Ivan Derer

Ivan Derer — Thu, 16 Nov 2006 21:36:59 +0000

Krasnej pocit
Cha! To je presny! Ja sem teda koncil „soudruha studenta“vo rok driv. Nikdy nezapomenu na manzelku velitele utvaru, ktera mela na letnich satech nasitou tu hodnost. Jeden krasnej pocit z ty doby ale mam. Kdyz sme jeli vlakem ze Stodu, prestupovalo se v Plzni. Lampasakum uz zacinalo dochazet, ze se meni pomer sil. Zacli na nas kricet na kolejisti, ale mi uz meli ten „rok“ v kapse. Kdyz se ta hmota mladejch privopilejch „studentu“ hnula smerem k lampasakum, a voni zbabele zacli prchat, doslo mi, ze se neco meni. Bylo to krasny.