Reklama
 
Blog | Martin Fafejta

Nikotinismus a onanismus

Před pár dny uveřejnil Tomáš Feřtek na svém blogu úvahu o zákazu kouření v restauracích a hospodách, pod níž se rozvinula místy celkem ohnivá debata dotýkající se problematiky lidských práv. Odpůrci zákazu kouření argumentovali: zákazů neustále narůstá, dnes to jsou kuřáci, kdo bude na řadě dál? Rád bych tuto problematiku ilustroval na analogii s regulací onanismu.

Začněme trochu zeširoka, věcí banálně zřejmou, ale důležitou: ve sporu nejde o zákaz kouření jako takový, ale o jeho regulaci. Kuřáci by stále mohli kouřit kolik cigaret by se jim zachtělo (respektive na kolik by měli peníze). Nejde tedy o omezování jejich práva kouřit. Podobně například z práva shromažďovacího neplyne, že se lidé mohou shromažďovat, kde a kdy chtějí, ale že musí být garantována existence prostoru, kde mohou lidé protestovat atd. Stejně jako demonstranti mají právo demonstrovat, ale toto právo je uvozeno určitými mantinely, mají kuřáci právo kouřit, jen ne vždy a všude.

Na celou problematiku lze ovšem nahlížet z hlediska majitelů hospod a restaurací. Není zákazem omezováno jejich právo na svobodné užití vlastního majetku? Může jim stát přikazovat, co smí a nesmí povolit a provádět ve svém soukromém prostoru? Do určité míry může, existují přece zákony a kontroly dohlížející, zdali jsou v těchto prostorech dodržována hygienická pravidla a není ohrožováno zdraví přítomných. Takto by odpůrci kouření mohli argumentovat, že kouření je nehygienické vůči nekuřákům a přispívá ke zhoršení jejich zdravotního stavu – může být tedy zakázáno. Protiargument by mohl znít: předpisy zabývající se kvalitou potravin, stavem kuchyně atd. sice něco provozovateli nařizují, ale primárně jde o ochranu zdraví konzumenta v té oblasti, kde sám má omezenou možnost kontroly. Použití zkažených potravin se dá úspěšně maskovat, do kuchyně nemá návštěvník přístup a zákazník pak nemůže věc plně sám posoudit. Ovšem to, že je v hospodě zakouřeno, pozná každý a na základě toho se může rozhodnout, jestli zůstane nebo ne. V tomto smyslu by pak bylo plně v kompetenci provozovatele, zda kouření povolí, kde ho povolí atd.

Pak je otázka čí argumenty v politické debatě převáží, přičemž bych chtěl zdůraznit, že zde zdaleka nejde pouze o boj zastánců lidské svobody se socialistickými regulátory, jak několikrát zaznělo v diskusi pod článkem pana Feřtka. Jedním z největších odpůrců kouření ve veřejných prostorách včetně restaurací je poslanec za ODS Boris Šťastný. O jeho postojích ke kouření si lze přečíst zde (prosím všechny obhájce kouření ve jménu lidských práv a svobod, ať polemizují i s jeho názory, až budou z odpůrců kouření dělat „socany“), ze zmíněného rozhovoru bych uvedl jednu otázku a odpověď:

Reklama

OTÁZKA: Dobrý den, mohu se zeptat, proč prosazujete zákaz kouření v hospodách, který je neslučitelný se základními principy liberálně konzervativní ideologie, ke které se ODS hlásí? Můžete vyjmenovat nějaké liberálně-konzervativní myslitele, či významné politiky, kteří by zákaz kouření podporovali? Děkuji.

ODPOVĚĎ: Dobrý den, podporuji ochranu lidského zdraví jako ústavní právo člověka. Stát legalizoval masivní výrobu a prodej jediného výrobku na trhu, jehož užívání způsobuje nejen dlouhodobou silnou závislost, ale i vážná onemocnění a smrt. Stát proto má nejen právo, ale i povinnost regulovat způsob prodeje, značení a propagaci takových výrobků, ale i místa jejich užívání s ohledem na své občany. Důsledná ochrana nekuřáků je součástí legislativy řady zemí, jejichž politické systémy jsou založeny na liberálně-konzervativním přístupu.

 

Ovšem v tomto článku mi ani tak nejde o to sbírat argumenty pro a proti zákazu kouření, chci jen ukázat, že pohled říkající, že zastáncům zákazu kouření jde o omezování lidských práv, je zjednodušující. To, že je něco považováno za lidské právo, je dáno kulturně a takto je regulováno téměř bez sebemenších protestů mnohé chování, které nikoho neohrožuje na zdraví, natož na životě a v principu neomezuje ničí svobodu.

A zde jsme u onanismu. Ze zdravotního hlediska jde o naprosto neškodnou věc, která neohrožuje svobody druhých, přesto je regulována. Pokud budete něco takového provádět na veřejnosti včetně hospod a restaurací, riskujete přinejmenším vykázání, spíše však zadržení z důvodu veřejného pohoršení. Onanovat na veřejnosti nám přijde hnusné, pobuřující, obtěžující. Nijak se tomuto pohledu nedivím, možná jsem zbytečně úzkoprsý, ale také uvítám, když druzí nebudou onanovat ani přede mnou, ani před mými dětmi. Chci tím říci, že chování regulujeme na základě určitých kulturních norem a hodnot a takto i jednání, které nijak neohrožuje zdraví a svobodu druhých, může být omezováno a přitom nikdo nebije na poplach, nikdo se nebojí omezování lidských práv a svobod.

Vraťme se zpátky ke kouření. Pro mnoho lidí jde o zlozvyk, který je obtěžuje, hnusí se jim, je to něco neestetického, čeho se dopouštějí pouze lidé neschopní ovládat svou touhu po ukojení slasti. A pokud to dělat chtějí, nechť tím neobtěžují druhé. Stejná slova by lidé mohli použít při popisu veřejného onanování. A pokud zmíněná analogie kulhá, tak v tom, že na rozdíl od onanismu kouření může poškodit i zdraví druhých. Hlavní rozdíl mezi oběma činnostmi je z tohoto hlediska dán tím, že na kouření na veřejnosti jsme zvyklí, na veřejné sexuální sebeuspokojování ne. To druhé se odpůrcům dané činnosti hnusí jaksi legitimněji než to první. Veřejný onanista dostane nálepku devianta, veřejný kuřák ne. Alespoň zatím, i s pohledem na kuřáka coby devianta se lze v určitých sociálních milieu setkat. (V tomto kontextu bych upozornil na jednu z mých nejoblíbenějších pasáží ze seriálu IT Crowd věnující se zákazu kouření.)

 

Ale pohled na kouření se mění a počet těch, kterým vadí, narůstá. Proto se domnívám, že pokud ve společnosti nedojde k nějaké větší sociální změně, prostorů s povolením kouřit, bude ubývat. A nemusí jít přitom o znak nárůstu regulátorského státu omezujícího svobody a práva jedince. Jde o změnu sociální, změnu kulturních hodnot a norem. V některých oblastech sociální regulace narůstá, v jiných se omezuje či přímo mizí. Osobně předpokládám, že se bude snižovat restriktivní přístup ke konopným produktům s tím, že do budoucna by regulace tabákových, alkoholových a konopných drog mohla být na podobné míře.  I to, že tabák a alkohol jsou regulovány daleko méně než marihuana a hašiš je dáno kulturními zvyklostmi, neboť jak již ukázali mnohé studie, zdravotní a společenská nebezpečnost konopných drog je srovnatelná s tabákem a alkoholem (přičemž v něčem mají blíže k tabáku, v něčem k alkoholu).

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama