Komentáře: Rebelský ostych

Od: martin.fafejta

martin.fafejta — Wed, 13 Jun 2012 20:58:36 +0000

Re: rebelství
Dalo by se to tak říct.

Od: Klára H.

Klára H. — Wed, 13 Jun 2012 14:39:37 +0000

rebelství
V tom případě mi z toho všeho plyne, že vy bojujete spíš se společností a já spíš sama se sebou. Protože vy rebelujete tím, že se demonstrativně odmítáte přestat ostýchat, zatímco já (v duchu tradičního pojetí) se snažím ostych překonat. No a to bylo asi jádro vašeho článku, tudíž jsem to konečně pochopila?

Od: martin.fafejta

martin.fafejta — Tue, 12 Jun 2012 09:47:28 +0000

Re: Možná, že jádro problému tkví v tom, že co pro pana Fafejtu je už rebelství,
Mně šlo mj. o to, že ta definice rebelství je plovoucí, takže jej lze pojímat i jinak, než je v kraji zvykem. Samozřejmě, že to odlišení, o kterém se tady píše, je odlišení relevantní, to já nijak nezpochybňuju – vychází z konkrétní žité zkušenosti, ale i ta žitá zkušenost je nějak spoluformována společností.

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Mon, 11 Jun 2012 21:34:36 +0000

Možná, že jádro problému tkví v tom, že co pro pana Fafejtu je už rebelství,
pro Kláru má do rebelství daleko. Absolutně platnou definici rebelství (asi) nemáme – nebo se pletu? Stejně tak nemáme na škále jednání absolutně platnou mez, která by jednání jednoznačně dělila na ostýchavé a neostýchavé. Můj vlastní pohled, jak jinak než subjektivní, má blíž k pohledu Klářinu než Fafejtovu – ale p. Fafejta Kláře o pár řádek výš jinými slovy píše, že si za rebelské označí, co jemu rebelské připadá. Proti tomu těžko něco namítat.

Druhá věc je, že už v diskusi pod minulým článkem byl autor odhalen jako člověk, který má sklon z prožitku silně subjektivního vyvozovat obecně platné zákonitosti. Hádal bych, že se svým pojetím rebelství bude spíše osamocen…

Od: Klára H.

Klára H. — Mon, 11 Jun 2012 20:22:02 +0000

parkety
Když se rozhodnete, že budete mít rozklížený parkety a bude vám fuk, co si o tom kdo myslí, tak to souhlasím, že by se dalo považovat za rebelství. Ale když máte rozklížený parkety jen proto, že se ostýcháte něco udělat, tak to asi rebelství není, nemyslíte? No a v praxi se vám to špatně rozlišuje? Já v tom mám u sebe docela jasno, proto mě celej tenhle článek přijde dost divnej.

Od: martin.fafejta

martin.fafejta — Mon, 11 Jun 2012 16:31:02 +0000

Re: Doplnění
Když se ostýchám zavolat instalatérovi a opravím si to sám, tak je to rebelství proti kvalitě a ceně práce českých instalatérů. Je to docela dobrej příklad, protože já než bych zavolal řemeslníka, tak ty věci nechám tak, jak jsou (rozklížený parkety), nebo si to opravím sám (kapající kohoutek). Je to ostych nebo rebeleství? V mém případě asi obojí. Instalatéra se mi nechce volat, protože se mi nechce pouštět do bytu cizího člověka (a pak ta moje fobie z telefonování…), ale zároveň si to můžu zdůvodňovat jako rebelství a ono to svým způsobem rebelství je.

Od: Klára H.

Klára H. — Mon, 11 Jun 2012 14:58:09 +0000

Doplnění
A aby to nevypadalo jako takový štěk, uvedu příklad. Kape mi kohoutek, ale já se ostýchám zavolat instalatérovi, aby mi ho přišel spravit. Někdo mi řekne, že jsem neschopná a já na to rebelsky, co je mu po mojem kohoutku. Ale problém přece není, že si někdo myslí, že jsem neschopná, ale že mi kape kohoutek. Asi se jedná o definici, pro mě ostýchat se znamená, že chci něco udělat, ale bojím se. To je primárně moje věc, ne společnosti.

Od: Klára H.

Klára H. — Mon, 11 Jun 2012 14:09:07 +0000

Možná jsem to nějak špatně pochopila, ale přijde mi to celé jako blbost. Přeci je rozdíl mezi tím, že se nechci bavit (o pitomostech, ztrácet čas zdvořilostní konverzací a tak podobně) a nebo se toho bojím (nejde mi to). V prvním případě se může jednat o rebelství v druhém případě je to fakt nedostatečnost. Rebelství by případně mohlo spočívat v tom, že odmítám lámat přes koleno vlastní nedostatky, ale to už vnímám spíš jako smíření se sebou a moudrost.

Od: martin.fafejta

martin.fafejta — Sun, 10 Jun 2012 14:53:44 +0000

Re: Rebelský ostych
O to právě jde. Většinou máme pocit, že ostych je něco přirozenýho, co vždycky bylo, je a bude, ale ono to má ve velký míře sociální rozměr. Společnost určuje, co je to ostych a dává tomu buď kladný, nebo záporný znamínka.

Od: Kateřina S.

Kateřina S. — Sun, 10 Jun 2012 14:44:32 +0000

já myslím, že je to ale fenomén doby. když si to tak vzemte, tak naopak ostych a skromnost bývaly považovány ještě za První republiky za kladné vlastnosti.