S přechylováním cizích ženských příjmení válčím již několik let. Ve svých odborných textech nepřechyluji, ale jinak lavíruji, zvláště v mluveném slově. Ale cosi mi říká, že bychom měli respektovat originální znění jmen. Také by se mi nelíbilo, kdyby někdo měnil mé jméno, protože mu rodově nesedí. Fafejta může znít žensky – například v Bulharsku se Mravenec nejmenuje Ferda, protože by si každý myslel, že je to ženská, ale Ferdo, já bych ale Martin Fafejto být rozhodně nechtěl, ani v Bulharsku! A ani Fafejt někde jinde. Jsem prostě Fafejta podle vzoru žena (tedy až na 3. a 6. pád)!
Zajímavé řešení zvolila překladatelka právě vyšlé knihy Feministická filozofie Hana Havelková. V 1. pádě příjmení nepřechyluje, není pak pochyb o jejich tvaru. V dalších pádech přechyluje, aby se příjmení dala skloňovat. V jedné větě se tak může vedle sebe objevit Butler s Butlerovou a pořád půjde o tutéž autorku. Byl jsem z toho dlouho zmaten a i naštván na práci překladatelky i jazykové redaktorky. Proč ta nejednotnost? Až po přečtení překladatelské poznámky jsem pochopil, oč jde. Abych byl ale upřímný, přijde mi to jako řešení „ aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. (Nebo vlk chcípl hlady a koza zůstala sežraná?)
Vedle možnosti skloňovat přechylujeme hlavně proto, abychom nepřišli o výhodu češtiny, díky které podle tvaru příjmení poznáme, jde-li o muže či ženu. Osobně se domnívám, že často nejde o nijak zvlášť důležitou informaci. Z příjmení nepoznáme ani věk či barvu pleti a nikdo nevolá po tom, abychom je v tomto smyslu upravili. A pokud je pro nás pohlaví skutečně důležité, stejně to většinou zjistíme z dalších souvislostí či podle prvního (křestního) jména. Zde je navíc výhodou nesklonnost, právě podle ní ženské příjmení bezpečně identifikujeme.
Uznávám, že nepřechýlené ženské jméno zní mnohdy nezvykle, ale domnívám se, že jde o věc zvyku. Dnes nám již také připadá nesmyslné překládat křestní jména cizinců do češtiny, i když ještě poměrně nedávno šlo o věc běžnou. V knihovně mám knihu o filozofii vydanou v roce 1930. Například slavný německý sociolog přelomu 19. a 20. století Georg Simmel je zde zásadně uváděn jako Jiří. To, co bylo v době, kdy byla kniha psána, považováno za normální a správné, mi dnes vadí, už jen proto že třeba v Simmelově případě mi došlo až po chvíli, že je to ten Simmel.
O tom, že je to skutečně o zvyku svědčí i Marilyn Monroe. Nebo máte radši Monreová? Já si vždycky představím akorát tak doktrínu.
Komickou příchuť dostává přechylování/nepřechylování při některých sportovních přenosech.
Při poslední letní olympiádě v Aténách jsem si na toto téma dělal poznámky. Čeští komentátoři přechylovali, pokud to jen šlo a pokud je v přechylování nikdo nepletl. Přesto jim to někdy nešlo přes ústa. A tak jsme se při zápase ve stolním tenise dozvěděli, že hráčky míček odehrávají v pořadí Li Jia Wei, Kimová, Liová, Kimová, Liová, Kim Hyang Mi, Li Jia Wei. Kdybych zápas přímo nesledoval, musel bych si myslet, že jde o smíšenou čtyřhru.
Přechylování evropských jmen bylo sice důslednější, ale ani tady to nebylo vždy jisté. Veslařský závod vyhrála Rutschowová-Stomporowski, aby to v následném shrnutí bylo opraveno na Rutschowová-Stomporowská. Ovšem americká sedmibojařka již nebyla Tiffany Lottová Hoganová, jak by tomu snad mělo být podle předchozího vzoru, ale Tiffany Lott Hoganová. S Rutchow-Stomporowski (tak se veslařka jmenuje doma v Německu) měli čeští novináři vůbec problémy. Ve výsledcích na serveru iDnes byla pro změnu uvedena jako Rutschow-Stomporowskiová – no, proti gustu žádný dišputát. Sám nevím, jaká verze je podle pravidel českého pravopisu správně, ještě se tu nabízí nikým nepoužité Rutschowová- Stomporowskiová.
Další kapitolou bylo a je přechylování jmen již přechýlených. Nestačí, že ruská koulařka Sadova byla již doma přechýlena podle pravidel ruského pravopisu, v češtině musí být superpřechýlena na Sadovovou. I to dělalo komentátorům problémy. Ve skoku o tyči spolu chvíli soupeřily Isinbajevová s Feofanovovou, chvíli Isinbajeva a Feofanova a chvíli další kombinace těchto dvou jmen. V tomto případě měli na komentátora „špatný“ vliv čeští atleti-spolukomentátoři, kteří se na zahraničních mítincích setkávají s nepřechýlenými sportovkyně, a proto je nepřechylují. Ovšem občas spolukomentátoři pod vlivem komentátora přechýlili a někdy se role zcela obrátily. Přechylující komentátor nepřechýlil a nepřechylující spolukomentátor přechýlil a navzájem se tak pletli.
A tak bych poprosil: nepřechylujme! Nebo se dočkáme momentu, až některý mladší novinář, kterému bude neznámo, že legendární tenistka Navrátilová je Češka, nás zpraví o jakési Navrátilovové. No Vám by se to líbilo, Angelo Rognerová?