Komentáře: Útočí Roman Joch na hodnoty západní civilizace?

Od: Anonym

Anonym — Wed, 28 Sep 2022 12:41:32 +0000

Od: alice

alice — Sun, 16 Feb 2014 20:46:16 +0000

slovník cizích slov
Nemám jiných slov než to, že pokud si pan Joch spojuje slova homosexualita a pedofilie, či pokud mezi ně klade rovnítko, ať již z jakéhokoli úhlu pohledu, pak je přes svoje vzdělání polovzdělanec a měl by si zakoupit Slovník cizích slov a vzdělání si doplnit.

Od: Kolumbo

Kolumbo — Mon, 30 Aug 2010 21:05:47 +0000

Vidíte,
nakonec přirovnání homosexuality k nekrofilii docela sedí – alespoň se nedá snadno napadnout pomocí tvrzení, že nekrofil „někomu ubližuje“ kdežto homosexuál provozuje své praktiky po oboustrané dohodě. On totiž homosexuál doma nikomu nevadí – narozdíl od homosexuála ve slipech na alegorickém voze. A gay iniciativy se snaží postavit nechuť k jejich předvádění se naroveň Ku Klux Klanu a vyjádření nechuti k jejich veřejným aktivitám kriminalizovat.

Od: Sinclair

Sinclair — Fri, 27 Aug 2010 10:58:34 +0000

Ne, Joch na hodnoty
západní civilizace (co to asi je?) neútočí, protože jeho dětinské černobílé vidění světa může zaujmout jen pár desítek lidí na českém internetu. Co může nabídnout světu? Škatulkování a nálepkování a spousty prázdných slov, jako levicový a pravicový a liberální a konzervativní a kdesi cosi. Dokonale to vystihl Jan Čulík poté, co Britské listy uveřejnily Jochův článek – [http://www.blisty.cz/2010/8/23/art54138.html]

Od: Jiraak

Jiraak — Thu, 26 Aug 2010 23:48:36 +0000

Příroda..
či Bůh, nebo jak to kdo nazývá, si vždy poradí. Tedy je zcela přirozené, že v době, kdy naše planeta pomalu začíná býti přelidněná, homosexualita nabývá na oblíbenosti. Koneckonců úpadek, zánik, vždy předcházelo období neměnnosti, klidu, stagnace, tedy opět homosexualita je to, co rozvíjí a oživuje civilizaci. Nabízí nové výzvy, potřeby řešení. Panta rhei. Roman Joch není nebezpečný svými jednoduchými názory, ale dopady, jež tyto názory mohou a budou mít na většinovou populaci, která složitostí také zrovna neoplývá. Jednoduše pojmenovat nepřítele a vymezit se proti němu. Nejlépe populisticky většinového nepřítele. Otázkou je, co toto vymezení má zakrýt. Kdosi v diskusi zmínil Klausovatění. To je přesně ono. Zakrývat skutečnou podstatu problému.

Od: martin.fafejta

martin.fafejta — Thu, 26 Aug 2010 14:59:10 +0000

k libosti
Já nenapsal, že si ty normy tvoříme podle libosti. Normami jsem měl na mysli sociální normy, které jsou vytvářeny skupinově. Tím samozřejmě není zaručeno, že ty normy jsou nutně vždy dobré – ale pokud dobré nejsou, je možné je změnit, neboť nejsou trvalé. A navíc, pokud lidem nejsou normy nadekretovány, ale oni vědí, že se na jejich tvorbě mohou a budou spolupodílet (pokud tak již neučinili), jsou vůči nim loajálnější – v tomto smyslu hovořím o zodpovědnosti.

Od: martin.fafejta

martin.fafejta — Thu, 26 Aug 2010 14:50:25 +0000

Radkovi
Ano, někteří homosexuální aktivisté argumentují podobným stylem jako Joch, to si uvědomuji. Já tady znovu odcituju tři pasáže z Jochovy statě, které sem již citoval:
1) „Normální je totiž jen to, jak to má v přirozeném řádu věcí být.“
2) „Ten zásadní spor je o to, zda to, co je lidsky normální a přirozené, je dané a neměnné, a zároveň nahlížené rozumem, anebo zda je to svévolně určeno lidskou vůlí.“
3) A závěr samé statě: „Jsme ochotni tolerovat to, co homosexuálové dělají ve svém soukromí. Nikdy nás však nikdo nepřinutí to prohlásit či považovat za normální. Nikdy, nikdy, nikdy.“

Tzn. on mluví o neměnnosti normy, kterou hlásá, o její biologické přirozenosti. Ne o tom, že normu promýšlíme. A na závěr začne používat ten, nezlobte se na mne, bolševický plurál. Kdyby takto argumentoval za sebe, tak ten člíánek asi nenapíšu (i když bych s jeho tezemi nesouhlasil), on ale mluví hlasem přirozenosti a zároveň jakési naprosto nedefinované skupiny. Kdo je to my, na které se odvolává?

Od: Radek

Radek — Thu, 26 Aug 2010 14:37:36 +0000

Martinovi
K zodpovědnosti.

Za co jsme komu zodpovědní při tvorbě norem, které si sami tvoříme „podle libosti“?
Existuje nějaká norma na tvorbu norem nebo autorita, tkeré bychom se zodpovídali?

Joch se vůbec netají, jak to řeší klasické filosofie ze které vychází – existuje autorita, které jsme zodpovědní, proto zodpovědní opravdu jsme a normy musíme hledat v souladu s tím, jakou máme přirozenost.
Přirozenost si netvoříme, máme ji danou a můžeme ji rozumem poznávat, a z tohoto poznání vycházet při objevování norem – Joch říká svobod, které mají všichni jednotliví lidé stejné a nezcizitelné, protože mají všichni stejnou přirozenost.

Od: Radek

Radek — Thu, 26 Aug 2010 14:31:39 +0000

Martinovi
Joch, pokud vím, vychází z klasické filosofie, která se snaží pouze pomocí lidského rozumu objevit, co se dá tvrdit o lidské přirozenosti. Není to dané dopředu, ale výsledkem staletí přemýšlení o problému.
Pokud se dá lidským rozumem o lidské přrizenosti něco vydedukovat, potom je třeba to hledat a řídit se tím, a pokud se Joch mýlí, potom ho usvědčit z omylu.
Pokud se to nedá, potom je nekonzistentní upírat Jochovi možnost ať si o lidských právech vymýšlí co chce, protože to samé dělají i homosexuálové a daší možné skupiny a snaží se společnosti vnutit svůj (správný) názor (který podle vás neexistuje) ozačováním těch kdo s nimi nesouhlasí za homofoby, xenofoby či fašisty.
To mohou klidně dělat, pokud obhajují pravdivost svého názoru na tyto normy, ale potom nemůže platit co obhajujete, že si normy tvoříme.
A také musí dokázat, že normy které obhajují jsou rozumem obhajitelné (což Joch dělá odkazem na klasickou filosofii).

Od: martin.fafejta

martin.fafejta — Thu, 26 Aug 2010 13:51:47 +0000

Radkovi
Joch ale neargumentuje lidským rozumem, ale jakýmsi přirozeným, dopředu daným rozumem – tedy něčím mimolidským – to je ten problém.
Jinak spor nevedu o tom, co je normální, ať si klidně kdo chce myslí, že je homosexualita nenormální, ale ať neříká, že má nezvratnou pravdu, jak to dělá Joch.

Zaujala mne Vaše věta: „Pokud si normy tvoříme, potom je těžko mluvit o zodpovědnosti.“ Z mého pohledu se jedinci stávají zodpovědnými právě tehdy, když sami něco tvoří. Zajímavé je, že v podobném duchu argumentuje i de Tocqueville, na kterého se sám Joch odvolává (ne v tom článku, který jsem analyzoval já, ale v jiných)