Ač jsem ve svém minulém příspěvku prohlásil, že o politice ve svém blogu už psát nehodlám, hned to poruším, neboť mne skutečně znepokojuje možnost, že by výsledek voleb odpovídal současným předvolebním průzkumům. Ať už by to byla vláda ČSSD s tichou podporou komunistů, kteří momentálně za tuto podporu furiantsky požadují vystoupení z NATO (já vím, že je to jen předvolební žvást, ale to nic nemění na tom, že taková rétorika mne děsí). Nebo nová opoziční smlouva, jejíž možnost sice jak ČSSD, tak ODS popírají, ale nevěř nikomu přes dvacet (% hlasů ve volbách). Nebo povolební pat, což je z těchto možností ještě asi nejlepší varianta, která ale v důsledku nic neřeší. Na to, aby ČSSD utvořila koalici s VV, nejspíš obě strany nebudou mít dost hlasů a koalice s TOP 09 je snad nepravděpodobná (i když kdo ví, třeba si pan Kalousek vzpomene na svou vizi vlády s podporou komunistů, se kterou přišel po minulých volbách).
Do parlamentu se prostě musí dostat co nejvíce nelevičáckých stran, tedy stran, které jsou snad schopny a ochotny konstruktivně a zodpovědně řešit současné sociálně-ekonomické problémy. Nejde tu totiž o pár procent a jedno nebo dvě křesla pro strany, které mají účast v parlamentu patrně jistou. ODS, TOP 09 i tajemné VV (snad to nejsou levičáci, z jejich populisticky znějících výzev si o ideovém směřování strany obrázek udělat nedokážu) nemusí mít dost hlasů k vytvoření vlády, a proto je třeba, aby se do parlamentu dostala alespoň ještě jedna strana. To, že SPO a.k.a. zemanisté jsou levičáci převlečení za kamaráda, není třeba zdůrazňovat. Takže lidovci a nebo zelení (uvědomuji si, že jde o strany spíše nalevo od středu – ale v současné podobě nejde o strany levičácké). Nejde tu o to, jestli tyto strany přesně vyjadřují naše politické cítění – pokud se nechceme dočkat jednoho z výše popsaných scénářů, je to podle mne nutná strategická volba.
A co když se do parlamentu nedostanou – neznamená to, že naše hlasy propadly? Pokud by došlo k uvedeným scénářům, propadly by naše hlasy úplně stejně, a takto si tyto strany alespoň polepší na státním příspěvku. Proč jim to nepřát?
Mailem ke mně dorazila ještě jedna docela zajímavá výzva, jejíž autorem je jaderný fyzik a zakladatel Nadace Charty 77 František Janouch. Ať už budeme volit jakoukoliv stranu, máme podle něj zakroužkovat čtyři (více není možno) kandidáty na samém konci kandidátky. Má to smysl, protože stačí pět procent preferencí mezi voliči dané strany, aby se kandidát posunul na přední místo kandidátky.
S autorem výzvy sice nesdílím přesvědčení, že na chvostu kandidátky jsou „obyčejní lidé jako my“ (protože kdyby byli jako já, tak by nejspíš nekandidovali za strany mající šanci se dostat do parlamentu). Rozhodně by to však mohlo způsobit „hokej“ v představách stran, který že to funkcionář a zasloužilý a zkušený člen by měl zasednout v parlamentu. Věřím, že by se v mnoha stranách ti nově zvolení dostali pod tlak, aby jednali „stranicky uvědoměle“ a svého mandátu se vzdali. Ale i to by o těchto stranách mnohé vypovědělo. Navíc jde o to ukázat, že lidé přeci jen mají volbu i v rámci těch mantinelů, které jsou jim nalinkovány. Pak by se nad tím strany mohly zamyslet – a … zákon umožňující preference změnit. :]
Takže pokud se mnou souhlasíte, volte lidovce nebo zelené a kroužkujte odspodu, třeba to vyjde.
P.S.
Jak jsem již naznačil, nejsem člen žádné politické strany a pokud vím, tak ani nikdo z mých příbuzných a nejbližších přátel – takže má výzva není v tomto ohledu vedena zištnými úmysly.