Popravdě řečeno donedávna jsem o Geertu Wildersovi skoro nic nevěděl a ani fakt, že mu nebylo povoleno vystoupit kdysi v Senátu, mne nijak nezasáhl. Prostě jsem to neřešil. A stále o něm mnoho nevím, nic jsem od něj nečetl, ani jeho dokument Fitna jsem neviděl.
Jak jsem se porůznu dočetl, přirovnal prý Korán k Mein Kampfu a prohlásil, že má být zakázán, že Mohamed byl „barbar, masový vrah a pedofil“, že „už se ani jeden muslim nesmí přistěhovat“ – patrně do Evropy. Pokud to opravdu řekl, tak s ním v lecčems nesouhlasím. Požadovat absolutní zákaz přistěhovalectví muslimů do Evropy je v lepším případě laciným populismem, něčím, čehož nelze dosáhnout, pokud se nechceme opevnit jako severní Korea a Wilders takovými výroky jen snadno získává politické body u milovníků konečných řešení. Jeho touha zakázat Korán svědčí o tom, že má cenzorské sklony – takže ho těžko mohu prezentovat jako bojovníka za svobodu slova, jak je někdy prezentován. Přesto soud s ním považuji za špatný a hloupý.
Právo na svobodné vyjádření považuji za jednu z nejzákladnějších lidských svobod a to i tehdy, když jsou tato slova namířena proti druhým. Sám jsem podepsal a šířil petici proti soudu s českým vydavatelem Mein Kampfu. Proč? Každý má nejen právo říci svůj názor, ale každý má i právo seznámit se s názorem toho druhého. Třeba proto, aby zjistil, že ten druhý je blb. A v tomto smyslu nejde jen o právo, ale i o praktický zájem společnosti jako celku. Pomohl bych si úvahami liberála a vášnivého obhájce svobody slova, britského filozofa Johna Stuarta Milla (1806-1873).
Ten prohlásil v knize O svobodě: „I když je jen jeden proti celku, nesmí být umlčován.“ Mill se obával, že každé omezení svobody slova může vést k tyranii, ať již většinové, či menšinové. Na jednu stranu má většina tendenci vnucovat menšině svůj styl života a myšlení a před tímto nátlakem musí být chráněn každý jednotlivec – tak, že není nijak omezována jeho svoboda slova. Proto i výroky, které se zdají škodlivé, nemravné, nebezpečné apod. musí být chráněny. Ale jsou tu i další důvody. „I nepravdivé výroky mohou být považovány za cenný přínos k veřejné diskusi, jelikož přinášejí jasnější pohled a živější obraz pravdy, která vzniká při její konfrontaci s omylem.” A o to tu jde. Pokud některé výroky dopředu zakážeme, nemůžeme s nimi vést diskusi, nemůžeme je vyvracet a tak ukazovat jejich nesmyslnost a/či nebezpečnost. Tyto výroky přitom nehynou, pouze jsou vytlačeny do podzemí, kde uchráněny diskusi naopak kvetou. Jejich zastánci nabývají přesvědčení, že jsou nositelé utlačované pravdy a že je jejich právem se vzepřít nespravedlivému útlaku, že je dokonce jejich povinností prosadit nepohodlnou pravdu za každou cenu. A třeba použijí i násilí, protože jiný prostředek jim vláda stejně nedává. Millův rezultát je v tomto případě jasný, jen úplná svoboda slova může být ochranou proti násilí ze strany demagogických menšin (i většin).
Mill navíc dodává ještě jeden argument. Jen v rámci dlouhodobé diskuse můžeme zjistit, zda je daný výrok skutečně nebezpečný, zda náhodou neobsahuje přeci jen zrnko, nebo i celý pytel pravdy, že jeho nositel není nebezpečným šílencem, ale možná vizionářem, který vidí to, co my vidět nechceme nebo nejsme schopni vidět. I když si z plna srdce přeji, aby pro Evropu muslimové nebyli takovým nebezpečím, jak to prezentuje Wilders, na druhou stranu mu nechci upírat právo na to, co říká, protože právě díky lidem, jako je on, vzniká diskuse o ožehavých tématech. Jak vlastně víme, že to, na co upozorňuje, není skutečným nebezpečím? Kde je ta seriózní diskuse, která by jeho teze vyvrátila? Skutečně je soud tím nejlepším způsobem, jak ji nastolit?
V tomto smyslu by bylo velmi nešťastné a možná nebezpečné, kdyby byl za své výroky odsouzen. A i samotný soud s ním považuji z hlediska jeho žalobců za nesmyslný krok. Pokud jim jde o to zamezit napříště podobným výrokům, prokazují zatím své snaze medvědí službu, neboť už teď je z něj mučedník. Jakou větší reklamu si může přát politik jako je on? Nebýt tohoto soudu, spousta lidí by se o něm a jeho názorech nikdy nedozvěděla, nebo by je vůbec nezajímaly.
Samozřejmě, je tu otázka ochrany náboženství a menšin. Osobně se domnívám, že svoboda slova si zaslouží vyšší ochranu než náboženství. A to ze dvou důvodů, jednak jsou v Evropě zpochybňována, ba i haněna náboženství již několik set let a i díky tomu zde máme takovou svobodu, jakou máme. A za druhé, náboženství není jen víra, ale i soubor praktik. Tyto praktiky, a některé konkrétní praktiky islámu jsou toho příkladem, mohou jít proti euroamerickému pojetí lidských práv a pak je nutné je zakázat. Nebo je snad v Evropě přípustné mnohoženství, ukamenovávání nevěrnic, ženská obřízka, trest smrti za homosexualitu, vražda ze cti či jakékoli zabití z náboženských důvodů? Ne, náboženské praktiky mají své hranice. Zároveň je schizofrenní soudit Wilderse a nesoudit ty, kteří veřejně propagují výše zmíněné praktiky. Buďto svoboda slova platí pro všechny výroky, byť hnusné, nebo pro žádné takové.
P.S.
Vystříhejte se v diskusi případných výroků typu „Mohamed byl hromadný vrah a islám je fašistické náboženství“. A pokud se vyskytnou, nereagujte na ně, prosím. O tom tento článek není.