Brzké vstávání kvůli nenáviděné „katedře“. Rychle přejet kanady hadrem, na sebe maskáče, přes rameno tornistru, v které doufejme nikdy nebude maršálská hůl.
A cože je ve vedlejší buňce takový klid? Aha, svazáci včera odjeli do Prahy na manifestaci ke dni studentů a my nefunkcionáři tady musím jančit. Vyrážíme se spolubydlícími k buzerplacu a potkáváme podobně postižené. Na buzerplace se už náznakem formují trojstupy, ještěže jsem v tom zadním. Někteří spolužáci ani nezakrývají, jak je jim po včerejšku na zvracení – jak jsem rád, že nejsem velitelem čety a nemusím jim velet. V prohlídce oholenosti a ostříhanosti kupodivu všichni procházíme a už nám „soudruhům studentům“ velí pochodem vchod směr Jánošíkova kasárna. Před mostkem přes Mlýnský potok zazní povel „Zrušit krok!“ To si vždycky užiju, třicet metrů nekoordinované chůze přesně podle rozkazu. Ranní dávka svobody na povel!!! Nenávidím ty vtipálky, co neruší, aby mostek rozvibrovali! Navíc neuposlechli rozkazu, takže jsou ještě svobodnější než já.
Dopochodujeme do kasáren. Další nástup, program dne, sborka a rozborka, pak do zblbnutí nacvičujeme nástup do ótéčka, blembáky na hlavách, což nám dodává na důstojnosti.
Je pošmourno, tak se soudruhů velitelům už nechce mrznout venku, takže do učeben dozvědět se něco nezbytných teorií o bojových vozidlech. Ótéčko funguje i jako ponorka, prý si to na závěrečném cvičení vyzkoušíme. Dej Bože, aby to tak nebylo! Já se nechci utopit mladý!!! Pak jsou vyvoláváni ti s nejhorším prospěchem. To fakt nevím, co s tím budu dělat… „Ano, soudruhu veliteli, ano, budu si muset zažádat o přezkoušení.“ Jéžišmarja, já snad skončím na tý vojně na dva roky…
Konečně konec. Na kolejích se převlíknu, tentokrát se ani nesprchuju, nemuseli jsme se válet někde v hnusu na cvičáku. A hurá na Růžek! Pár piv vylepší (otupí) náladu. Postupně se rozcházíme, jak nám jedou vlaky domů. Ve vlaku dospávám a večer jsem doma. Táta poslouchá Svobodnou Evropu, prej se z manifestace stala demonstrace. No, snad to ty naši svazáci přežili.
Čekaj mě dva dny klidu. Do zkouškovýho času dost a na dva dny si odpočinu od hospod a chlastu. Už mně to začíná lízt na mozek. Akorát škola a hospoda a nic se neděje a na školu všichni kašlou, už tam skoro ani nechodíme. Ne že by mě bavila, ale tohle depresivní nicnedělání je snad ještě horší. No nic, však to začíná až v pondělí.
P.S.
I když drobnosti tehdy byly asi trochu jinak, rámcově to bylo přesně takhle, páteční vojenskou katedrou, tím nejkomunističtějším dnem v týdnu, pro mě skončil komunismus.
Poznámka pro mladší a neznalé: vojenskou katedru musel navštěvovat každý vysokoškolák, pokud chtěl mít povinnou vojenskou službu zkrácenou na jeden rok. Ten, kdo nechtěl, ji musel absolvovat také.