Na případ upozornilo nejdříve hnutí K213 (zde a zde můžete najít všechny články, které sdružení k této kauze publikovalo), jemuž se svým
dopisem ozval i bývalý manžela paní Pavlové (a zaslal jim i
pravomocné rozhodnutí soudu ze září 2007 o
střídavé výchově dětí). Později se vše objevilo i v dalších médiích, např.
v LN
nebo v ČT (jde o druhou reportáž začínající v čase 14:11 – ovšem ve skutečnosti jde
o 6. minutu pořadu, neboť čas začíná na údaji 8:34).
Na názory paní Pavlové jsem již kdysi na blogu upozorňoval, když jsem zde uveřejnil otevřený dopis nesouhlasící s jejími veřejně
publikovanými vyjádřeními ke střídavé péči, které byly jednoznačně odmítavé a kterých
se podle mého názoru z titulu své funkce nemůže dopouštět. A teď své názory
uplatnila ve vlastním případě. Nerespektovala dřívější rozhodnutí
soudu o střídavé výchově, bez vědomí otce přehlásila syna z jeho původní pražské školy na školu v Brně,
kde pracuje (otec žije v Praze, kde v době rozhodnutí soudu o
střídavé výchově žila i ona) a odmítla mu jej předat v termínu stanoveném
soudem. Naštěstí v tomto případě soud jednal rychle a rozhodl ve prospěch
otce. Kauza tak na první pohled skončila, ale situace je bohužel mnohem
složitější.
Na celém případě mne zarážejí dvě věci: to, jak o něm média minimálně
referovala a teď již úplně mlčí a to, jak ministr Nečas, který paní
Pavlovou do funkce dosadil, hraje mrtvého brouka. Kdyby nebylo aktivity hnutí K213,
média by se patrně případem ani nezabývala. Takto reagovala, sice se zpožděním,
ale aspoň že tak. Ovšem pouze prostřednictvím několika zpráv, aniž by se
snažila kauzu sledovat. To, že je Lenka Pavlová stále ve své funkci, již média
nezajímá. A ministr, na něhož skoro nikdo nevytváří tlak, nejedná.
Copak Lenka Pavlová neporušila rozhodnutí soudu, nota bene v případě
zájmů dítěte, o které se má z titulu svého úřadu starat? Copak tím vážně
neohrozila mezinárodní kredit úřadu, jehož je ředitelkou? S jakou důvěrou
budou asi přistupovat zahraniční úřady mající stejnou agendu v popisu práce
k "jejímu" úřadu? Nejsou tak přímo ohroženy zájmy a práva českých dětí?
Česká média i zodpovědní ministerští úředníci se v tomto případě chovají,
jako kdyby děti byly majetkem matek, právnicky řečeno jako by děti byly jejich prerogativou. Jako kdyby matky mohly s dětmi nakládat, jak uznají za vhodné, a nikoho to
nemá zajímat, protože přece „od přirozenosti" chce každá matka pro děti to nejlepší
(nejspíš na rozdíl od otců).
Navíc sama paní Pavlová, jak ukazuje i již odkazovaný původní rozsudek,
o střídavou péči žádala. A najednou prohlásí (respektive napíše České televizi),
že nesouhlasí, aby dítě žilo čtrnáct dní v Brně a čtrnáct dní v Praze.
„Nemyslím si, že je to v zájmu dítěte," uvedla paní Pavlová. To je
samozřejmě pravda, dítě školou povinné se nemůže co dva týdny stěhovat z jednoho
města do druhého, z jedné školy do jiné. Ale jak se sama pro reportáž ČT nevědomě
přiznává, na vině není otec, ale ona sama. Ona se z profesních a
kariérních důvodů přestěhovala do Brna a teď najednou zjišťuje, že se to
neslučuje s formou péče o dítě, kterou sama navrhla a o které rozhodl soud, tak se prostě rozhodla
si jen tak sama soukromě střídavou péči zrušit. Otci, ani soudu nic dopředu neoznámila,
prostě konala.
Jak může člověk, který naprosto veřejně ignoruje
rozhodnutí soudu, který snad ani netuší, že svým chováním dělá něco špatně, být
vůbec způsobilý vést státní úřad? A jak to, že to skoro nikomu nevadí, jejími
nadřízenými počínaje, novináři konče?